Diakritické znaménko je symbol, který se nachází někde u písmene – nad, vedle, pod (čeština má jen nad, ale polština ho má i pod písmenem, například ę).
Diakritika může označovat několik věcí:
- jiný zvuk než nese písmeno bez diakritiky (například čeština, slovenština, polština – klec není kleč);
- délku samohlásky (například čeština, slovenština – váha není váhá)
- přízvuk (například ruština, ukrajinština – мука́ není му́ка)
- doplnění chybějící samohlásky (to má například arabština, která samohlásky obvykle nezapisuje. A pokud je zapisuje, používá k tomu právě diakritická znaménka).
To znamená, že diakritika může změnit význam slova.
Čeština má tři typy diakritických znamének:
- háček ˇ (v případě ď, ť se používá modifikovaná verze háčku, tzv. klička, a to z estetického důvodu. Asi je jasné, která varianta slova vypadá lépe dˇas – ďas. Háček a klička mají v češtině stejnou funkci.)
- čárku ´
- kroužek ˚
Tečka nad i se jako diakritika nepočítá, protože toto písmeno v češtině ve variantě bez tečky neexistuje.
Celkem máme 15 písmen s diakritikou. Slovenština má 17 (je to rekordman mezi slovanskými jazyky). Polština jich má jen 9)